Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Křížové výpravy (Antony Bridge) - větičky z díla

27. 02. 2017 20:43:22
Tak jsem tu zas a přináším další várku větiček z další knihy, kterou jsem přečetl. Tentokráte se jedná o knihu Křížové výpravy od Antonyho Bridge.

Nutno dodat, že ačkoliv je autor entitou z tábora křesťanského (byl knězem a děkanem církevním), tak je nutno férově uznat, že kniha mocně čerpá z konkrétních historických zdrojů a uvádí dle mého uvážení nezkreslená fakta. Kniha se četla výborně, autor si zaslouží respekt a úctu.

Tak pojďmě na to.

Ve století předcházejícím křížovým výpravám řádil v Evropě hladomor ze sta let ve čtyřiceti osmi.

K ukojení přirozené bojechtivosti měli muži ještě jednu příležitost: každý, kdo se obtěžoval přejít Pyreneje, mohl zabíjet španělské muslimy nejen beztrestně, ale dokonce s požehnáním církve i božím souhlasem. Vraždění nevěřících bylo považováno za bohulibou kratochvíli a i kněží, kteří se skutečně snažili šířit mír mezi křesťany, byli jen dětmi své doby a společnosti.

Zde se jedná o období Cordóbského chalífátu, který je znám tím, že za jeho doby došlo na jeho území k masivnímu rozvoji vědy, literatury a umění, zejména kvůli znalostem a talentu muslimů. V chalífátu byla ostatní náboženství do určité míry tolerována, což v té době platilo v zásadě také pro východní muslimské země z oblasti, kde dnes leží Izrael či Jordánsko. Lze mluvit rozhodně o větší míře religiozní tolerance, než jakou měli křesťané vůči jiným kultům a herezím.

Bůh nikdy nespal a jeho věčně bdělému oku neuniklo ani to nejmenší z lidského konání. Hříchy, ať velké či malé, byly neúprosně zaneseny do nebeské knihy stejně jako pokání a dobré skutky.

Koncept hříchu není princip obecně platný již od raného křesťanství, jak by se dnes snad mohlo zdát, s konceptem hříchu se začalo systematicky uvnitř křesťanského soukolí pracovat až několik set let po údajné Kristově smrti, ale o tom až příště.

Pro člověka dvacátého století je snad nejtěžší pochopit, že pro středověkého člověka nebyl prvořadou realitou každodenní hospodářský a politický život a náboženství nebylo cosi navíc, čemu se věnovali duchovně založení lidé o nedělích a svátcích a možná i chvilku ve všedních dnech. Pro středověkého člověka bylo naopak prvořadou realitou to, co bylo zachyceno na nástěnných malbách a barevných skleněných oknech kostelů a katedrál a svůj každodenní život žil s perspektivou posledního soudu a věčnosti.

Je třeba pochopit, že zejména v raném a vrcholném středověku zhruba od roku 400 do roku 1200 bylo náboženství zejména aparátem upevnění státní moci. Tento fenomén uvedl do chodu Konstantin, který pochopil, že křesťanství je dostatečně univerzální a v té době tvárné tak, aby poskytlo útočiště mnoha rozličným subkulturám a lidem ze všech vrstev společnosti. Řeholnímu životu a mnišství se věnovaly předeším chudší vrstvy, bohatší lidé díky církvi pracovali s pozemky, či ve stavebnictví.

Dobytí Jeruzaléma islámskými armádami v roce 638 bylo pro křesťanstvo nesmírným otřesem, ale muslimští dobyvatelé se v tomto případě zachovali vůči svým křesťanským poddaným překvapivě shovívavě. Někteří křesťané dávali svým novým vládcům přednost před životem, jaký museli po staletí snášet v područí byzantských císařů, kteří jim nejen ukládali velké daně, ale často je pronásledovali pro jejich, podle kritérií Konstantinopole, kacířské bludy.

Viz, Konstantin. Implementoval křesťanství jako ústřední pojítko mezi svou politikou a řízením každodeního života poddaných. Daně byly vysoké, chrámy si to žádali, ale k tomu došlo až po Konstantinovi. Jakákoliv odchylka od kanonického práva křesťanství se pronásledovala, viz donatisté, montanisté a další sekty, které, jakmile se ocitly na pokraji hereze, byly nemilosrdně eliminovány.

Po příchodu však budili jeho muži svým chováním pohoršení – kradli jako straky v domech a palácích, ukradli dokonce i měď z chrámových střech, takže se Alexios úporně snažil poslat je co nejdřív dál přes Bospor do Asie.

Císař Alexios byl křižáky, které sám do Konstantinopole pozval, nemilosrně okraden. Asi si konstantinopol spletli s Jeruzalémem, těžko říct.

V září podniklo několik tisíc Francouzů větší akci, při které pronikli až k Nikáji, hlavnímu městu zdejšího tureckého sultána, který tu ale v té době nebyl. Neodvážili se zaútočit na samotné město, ale napadli okolní vesnice, uloupili všechen dobytek, na který přišli a s neuvěřitelnou krutostí vraždili a mučili křesťanské vesničany a jejich děti pekli na rožni.

Když křižáci dobyli Jeruzalém (1099), tak dle historika VIléma z Tyru "povraždili celé město, včetně křesťanů, protože nevěděli, jak křesťanské obyvatelstvo rozeznat od muslimského, a kolem chrámu se dobyvatelé brodili po kotníky v krvi....".

V poledne nezůstal ve městě naživu jediný Turek, až na několik, kteří našli útočiště v citadele. Ulice byly tak posety těly, že bylo místy obtížné přes ně projet, a když začalo pálit slunce, byl vzduch plný pachu krve a hniloby. Ale Frankové opět dobyli Antiochii pro Krista.

Navíc ani na okamžik nezapochybovali o tom, že muslimští obránci Jeruzaléma jsou Bohu odporní, že znesvěcují svatá místa, jsou služebníky Antikrista a uctívači zla, jak o tom praví Bible. A tak s chutí vraždili všechny muže, ženy i děti, které ve městě našli, v pevné víře, že plní vůli Páně. Vraždění pokračovalo celý den až hluboko do noci.

Ano, Jeruzalém (1099).

Když přišel příštího rána k chrámu kaplan Raimond z Aguilers, našel tu změť těl. Mešita al-Aksá, s Tankredovou korouhví stále ještě vlající z její střechy, a Skalní dóm byly tak plné těl povražděných, že se až po kolena brodil v krvi.

Další citace Viléma z Tyru.

Když už nebylo koho zabíjet, vydali se vítězové v procesí ulicemi města, stále ještě vystlanými mrtvými těly a plnými hnilobného pachu, k chrámu Božího hrobu, aby Bohu vzdali díky za jeho velkou milost a za vítězství kříže.

Jaký oxymorón.

Egypťané se zpočátku domnívali, že je všechno ztraceno, ale když zjistili o jakou hrstku se jedná, vrhli se na templáře a pobili je. Jejich těly potom vyplnili otvor ve zdi až do doby, než byla opravena. Poté je rozvěsili jako prádlo nad opravené místo, aby zde tleli na slunci.

Východ byl opět muslimský. Pomstil kruté porážky způsobené islámu křižáky a protože byl vždycky spravedlivý, lidský a velkomyslný, dobyl morálního vítězství, které bylo možná důležitější než vojenský triumf.

Hlavně proto je asi největším vojenským hrdinou muslimského světa Saladín. Byl to moudrý a spravedlivý vůdce. Dobyl velké vítězství, ale nutnot dodat, že hodně křesťanů nechával opustit dobytá města (narozdíl od křížáků).

Po papeži Urbanovi dosedl na papežský stolec Řehoř VIII., laskavý kněz, který ihned vydal výzvu k nové křížové výpravě, slibuje všem, kdo se chopí kříže, odpuštění hříchů a nebesa v případě, že budou zabiti.

Několik křižáků vypálilo v záchvatu náboženské xenofobie mešitu, která byla postavena pro muslimské návštěvníky a když se plameny vymkly kontrole, zničily celou jednu městskou čtvrť.

V ulicích neušetřili nikoho. Svlékali a znásilňovali jeptišky, ženy a dívky byly vystaveny nepředstavitelným odpornostem, dětem rozbíjeli hlavičky o zeď. Požáry založené v různých částech města se nekontrolovatelně šířily a po nich zůstávala jen spáleniště, dým a trosky. Byzantský kronikář Niketas, jemuž zachránil život benátský přítel, složil žalozpěv nad zkázou města, v němž si trpce stěžuje, že i muslimové by byli milosrdnější než tito muži ze Západu, kteří si říkali křesťané.

A teď trošku odbočka.

V červnu 1222 bylo velké a hustě obydlené město Herat v Afganistanu, které se vzbouřilo proti mongolským vládcům, obleženo a podmaněno a všechno obyvatelstvo čítající několik set nebo tisíc mužů, žen a dětí bylo pro výstrahu systematicky vyvražděno. Čingischán si neříkal nadarmo „cep boží“. Jeho surovost byla součástí politiky hrůzy, která mu předcházela, takže lidé, které napadl, byli vyděšeni při pouhém zvuku jeho jména a ochotni se vzdát dřív, než zaútočil.

Nejlépe snad bude si danou knihu přečíst. Samozřejmě, ani muslimská vojska nebyla bez viny, ať už morální či materiální. Ale nějaké náznaky toho, že by snad bílé armády byly blankytně nebesky čisté a lidské, či dokonce lidštější, hodnější, férovější než muslimský sok, to rozhodně ne. Přečetl jsem několi knih, které se tohoto tématu dotýkají, všechny čerpaly z věrohodných historických zdrojů. Ani jedna neukazuje křesťany v lepším světle než-li muslimy.

Autor: Martin Rotter | pondělí 27.2.2017 20:43 | karma článku: 8.83 | přečteno: 273x

Další články blogera

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 35.30 | Přečteno: 3545 | Diskuse

Martin Rotter

Berija - Druhý muž stalinovy diktatury - větičky z díla

Lavrentij Berija je rozporuplným člověkem. Mnoho lidí jej má (kvůli propagandě) spojeno s největšími ohavnostmi rudého režimu v matičce Rusi. Byl skutečně padouchem všech padouchů?

21.6.2017 v 12:50 | Karma článku: 19.02 | Přečteno: 1262 | Diskuse

Martin Rotter

Byl jsem Mengeleho asistentem - větičky z díla

Byl jsem Mengeleho asistentem byla snad nejtěžší knihou, co jsem kdy četl. Nikoliv kvůli formě, ale kvůli obsahu. Bylo to zdrcující.

13.4.2017 v 20:04 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 2016 | Diskuse

Martin Rotter

Dějiny křesťanství (Paul Johnson) - větičky z díla

Paul Johnson je významný historik a spisovatel. Napsal hned několik knih na téma dějin různých entit (například Dějiny židovského národa či biografii "tatíčka" J. V. Stalina). Dějiny křesťanství byly výborné!!!

31.3.2017 v 21:06 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 581 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 320 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 480 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 15.71 | Přečteno: 1078 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2578

Programátor, rodič a kriticky myslící člověk.

Můj web

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.