Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Berija - Druhý muž stalinovy diktatury - větičky z díla

21. 06. 2017 12:50:22
Lavrentij Berija je rozporuplným člověkem. Mnoho lidí jej má (kvůli propagandě) spojeno s největšími ohavnostmi rudého režimu v matičce Rusi. Byl skutečně padouchem všech padouchů?

Četl jsem na čtečce Kindle PW3. Toto není propagace knihy, ale jen výtažek několika vět, které mě upotaly. Na rovinu řeknu, že kniha byla nadprůměrná. Autor bohatě cituje ze zdrojů západních i východních a celkově se mi zdálo, že kniha nebyla psána tendenčně, což prohlašuji s přihlédnutím k faktu, že o SSSR a související tématice jsem už přečetl mnoho literatury a popis událostí v tomto díle fakticky zapadá do celé puzzle skládačky.

Pojďmě na to.

...takže je roku 1783 podepsána takzvaná „georgijevská smlouva“, podle níž je napříště východní část Gruzie (Kartli-Kacheti) pod ruskou ochranou. Další historický vývoj však ukázal, že Rusové mají od počátku jiné zájmy. Nejenže svému smluvnímu partnerovi v nejmenším nepomohli, když o dva roky později Turci napadli toto smluvní území, ale ke všemu Rusové už roku 1801 oblast Kartli-Kacheti zcela nezákonně anektují. Ve svém záboru pak pokračovali dál na západ, až se v průběhu několika let dostává pod ruskou nadvládu nejenom Gruzie, ale i celý zbytek Zakavkazska.

Jak se ta historie opakuje.

Když roku 1922 v Rusku probíhaly nekonečné masakry odpůrců a nepřátel jeho strany, vlády a revoluce, napsal Lenin vrchnímu komisaři „své“ spravedlnosti: „Soudy nesmí ustat s terorem. Princip teroru musí být zakořeněn a legalizován. Jednoznačně a bez příkras! Jeho uplatnění musí být co nejširší, aby pouze revolucionářské právní povědomí a revolucionářské svědomí mohlo klást podmínky pro jeho aplikaci...“

Zajímavé je, že princip teroru mohutně používají třeba i USA, kde mohou VELMI mocně zasahovat do soukromí nevinných osob. Prostě vás mohou pod správnými záminkami bez soudu a rozsudku držet v cele jak dlouho chtěji.

Stejně jako Lenin, ani Trockij se nebránil masovým vraždám: jen když vedly k „vítěznému cíli revoluce“, a také jemu osobně pomohly udržet si moc. A tak i tento duchaplný a vzdělaný intelektuál, zběhlý v psaní, řečnickém umění a cizích jazycích, stejně jako výtečný organizátor revolučního dění, byl zároveň nekompromisním vrahem, ať už si své zločinné konání jakkoliv zastřešoval „potřebami revoluce“.

Z nejvyšších mocipánů ruského komunismu je to nejspíš Lenin, kdo jako takový nejméně viděl potřebu teroru na obyvatelstvu, byť je pravda, že ani jeden vůdčí komunista té doby proti teroru výrazně neprotestoval. Zajímavé ovšem je, že postoj vůči teroru se zejména u Stalina VELICE měnil v závislosti na konkrétních situacích a podmínkách (zejména při konfrontacích s Rokosovským, Žukovem, Čujkovem a Vasilevským během WWII).

Od října 1917 jsou po celém Rusku zakládány takzvané „sověty“, čili „revoluční rady“, které si vytkly za svůj primární cíl přimět dosavadní vládu ukončit účast Ruska v první světové válce. Sověty pak také bojují o znárodnění průmyslu a zemědělství.

Jakže to říkal Stalin?! „Smrt všechno vyřeší. Žádný člověk, žádný problém...“

Leckteří pamětníci přitom zdůrazňují konkrétní odvahu mladého – a nejspíše zpočátku i romantického – dobrodruha Lavrentija Beriji, s níž se angažoval při zatýkání delikventů. Konkrétních příkladů je celá řada, jako třeba když „...s revolvery v obou rukou vskočil do místnosti plné banditů a přitom kolem sebe divoce střílel“! A nebylo to jednou!

Těžko věřit. Možná pravda, možná nikoliv. I Stalin byl úderník a pistolník v jednom (podle propagandy). Psal romány a zároveň objížděl celou zemi a sázel zelí a tak.

Konkrétně plukovník Gorlin, který po jeho boku leccos zažil, píše ve svých pamětech o těch dobách: „Berija byl obdivuhodně statečný muž. Pamatuji si, jak jednou vedl akci, jejímž cílem bylo chytit mimořádně nebezpečného zločince a jeho bandu – myslím, že to bylo v roce 1923. Jako první vtrhl oknem do domu se dvěma revolvery Nagant v rukou

Zajímavé je, že tato svědectví o Berijovi přicházela z mnoha zdrojů. Proto lze těžko vše ignorovat.

Vládní politika tehdy vychází ze Stalinovy teorie „revoluce shora“, jež měla z povinných rekvizic v dosud soukromém zemědělství provést rychlou industrializaci. Nicméně jde jí především o to získat obilí za minimální ceny..., to pak bude prodáváno do zahraničí a ze získaných peněz – mimo jiné – pak probíhá rychlá industrializace země. Dokonce na úkor rozsáhlých hladomorů v řadě oblastí Sovětského svazu.

Především na úkor rozsáhlých hladomorů! Přece tu verbežáckou buržoazii musíme vymýtit, ne? Hlavně na Ukrajině.

ale taková už byla doba, že hlupáci rozhodovali o něčem, čemu nerozuměli, oportunisticky, pouze na základě direktiv „shora“, které zase byly politicky a zejména propagandisticky motivované, tedy na hony vzdáleného tomu-kterému oboru.

Haha, stejné jako dnes. Hlavně v oblasti školství a zdravotnictví.

„Komise přišla na celou řadu hrůzných věcí...,“ připomíná Sergo Berija, obzvláště pak pokud se týká praktik samotného Jagody i jeho nástupce Ježova: tisíce lidí byly popravovány ve spěchu a jejich „případy“ se vlastně jakoby „vyšetřovaly“ až teprve poté!

Tam zatím nejsme.

„Otec měl velmi negativní vztah k mnichovské dohodě,“ tvrdí Sergo Berija. „Byl by dával přednost tomu, aby Sovětský svaz, Francie a Británie zabránili rozkouskování Československa vojensky. Vzpomínám si, jak vysedával nad mapami a debatoval o těch otázkách s vojáky. Češi se mohli udržet na svých opevněních nejméně šest měsíců, což by bylo výborné. Měli lepší výzbroj než Němci nebo Francouzi...“

A to má pravdu! Existuje mnoho propracovaných úvah o tehdejší situaci. Naše armáda měla docela velký počet vojáků a velmi velmi dobrá opevněná obranná postavení, kterým byli šokování i němečtí pohlaváři. Mohli bychom se patrně bránit i několik měsíců. Osobně nepochybuji, že by tou dobou přišla pomoc, ale je otázka odkud, podle mně patrně z východu, neboť Stalin se tou dobou (jak vyplývá z jeho životopisu, který jsem četl) již obával expanze Hitlera na západě (a taky proto s ním později uzavřel pakt o neútočení). Západní "mocnosti" se svou stupidní politikou nepříchazely moc v úvahu. Stav výzbroje především Francie nebyl nic extra, navíc západní státy celkově projevovaly více servilnosti vzhledem k Hitlerovi, však také oni tu zatracenou dohodu podepsali.

Také mezi otcem a synem přišla na přetřes otázka, proč je tolik sovětských vědců ochotno pracovat pro režim, který mnohé z nich dříve třeba i věznil, jako například Tupoleva. „Oni režim nenávidí,“ odvětil prý Lavrentij, „ale jsou to vědci, nedokážou nepracovat. Člověk potřebuje tvořit, a to mu pomáhá přivřít oči před tím, co by radši neviděl. Duch dojde klidu, jen když se cele ponoří do práce. A protože jsou to Rusové, cele věří, že slouží vlasti.“

Lavrentij Berija byl od počátku nadšený Churchillovým projektem Evropské unie, i když ho s ohledem na silné národnostní cítění evropských zemí pokládal za sotva uskutečnitelný.

Tak když Stalin například nařídil roku 1948 komunistický převrat v Československu, Berija se od toho distancoval, což i Sergovi později přiznal jeden z tamějších sovětských agentů. Však také Lavrentij Berija hlavou českých komunistů Klementem Gottwaldem pohrdal. „Pro otce byl Gottwald pěšák,“ vzpomíná Sergo. „Na druhé straně měl později dobré mínění o předsedovi československé vlády Antonínu Zápotockém. Já jsem měl přátelský vztah ke generálu Ludvíku Svobodovi. Jezdil odpočívat na černomořské pobřeží, kde jsme spolu chodili na procházky. Otec ho dobře znal a mé styky s ním schvaloval. Svoboda byl velmi nevzdělaný člověk. Kdykoliv jsem později jezdil do Československa, vždycky jsem ho navštívil. Setkal jsem se také s Fierlingerem, to byl úlisný typ...“

Jak na tyto svérázné „večírky“ vzpomíná chlapecký Sergo? „Chruščov byl fyzicky odpuzující. Když jsem ho poznal, měl převislé břicho, dvojitou bradu, užvaněná, věčně pootevřená ústa a poněkud prasečí očka. Nejenže pil, ale také běhal za ženskými.“ „Podívejte se na Nikitu, vůbec na to nevypadá, a jak láme ženská srdce!“ utahoval si z něj Lavrentij Berija.

„Kdykoliv nás Chruščov navštívil, většinou se opil,“ pokračuje Sergo.

Ffff. Vše.

Autor: Martin Rotter | středa 21.6.2017 12:50 | karma článku: 20.03 | přečteno: 1288x

Další články blogera

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 35.77 | Přečteno: 3943 | Diskuse

Martin Rotter

Byl jsem Mengeleho asistentem - větičky z díla

Byl jsem Mengeleho asistentem byla snad nejtěžší knihou, co jsem kdy četl. Nikoliv kvůli formě, ale kvůli obsahu. Bylo to zdrcující.

13.4.2017 v 20:04 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 2083 | Diskuse

Martin Rotter

Dějiny křesťanství (Paul Johnson) - větičky z díla

Paul Johnson je významný historik a spisovatel. Napsal hned několik knih na téma dějin různých entit (například Dějiny židovského národa či biografii "tatíčka" J. V. Stalina). Dějiny křesťanství byly výborné!!!

31.3.2017 v 21:06 | Karma článku: 14.65 | Přečteno: 605 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 4.46 | Přečteno: 140 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak jsem tedy volil?

Onen kamarád z předchozího článku se ze mne včera pro změnu pokusil vymámit informaci, koho že jsem nevolil. Pořídil stejnou. A můj názor na výsledky voleb?

22.10.2017 v 12:14 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 611 | Diskuse

Jana Slaninová

Umění uklidnit bestii

Pozvánka na návštěvu venkovského domku byla moc příjemná. Bílá fasáda, červená střecha. Okna zřejmě do dvora, protože v průčelí byla pouze těžká velká dubová vrata. Majitelka otevřela a za ní se v tmavém vchodu skrývalo "cosi".

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 265 | Diskuse

David Dvořák

Bohušu, vypověz memorandum a dovolená … hlavně už nic něrob!

Volby ukázaly, že lidé už Vás mají dost. Takže vypověz to neškodné memorandum a vem si dovolenú ... ale hlavně už nic něrob, žádné omylem přijeté Euro apod.

22.10.2017 v 9:39 | Karma článku: 33.48 | Přečteno: 795 | Diskuse

Helena Vlachová

Tchyně s dálkovým ovládáním

Je hezké, když rodiče milují své děti. Je hezké, když děti své rodiče poslouchají. Jenže vše do času. Má dospělý syn poslouchat svou matku? Má ji upřednostňovat před svými partnerkami?

22.10.2017 v 8:04 | Karma článku: 17.11 | Přečteno: 889 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2651

Programátor, rodič a kriticky myslící člověk.

Můj web



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.